Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. Arogance

1. 10. 2010

 

Droga
 
            Kdesi na poušti, poblíž Eridanisu, se otevřely dveře a do hospody zavanul horký suchý letní vítr. Společně s větrem do místnosti zavítal i malý seschlý mužík v bílém rouchu. Zavřel dveře a teprve poté se rozhlédl po místnosti, jakoby se jeho oči snažily přivyknout kouřovému šeru. Jakmile začal rozeznávat alespoň stíny, přešel k baru a chvíli rozmlouvat s hostinským. Nejspíš se velmi dobře znali. Nově příchozí si vzal načepované pivo a přešel k volnému křeslu v rohu. Usadil se, napil a začal vyprávět.
 
            „150,“ řekl čaroděj. „To beru, kdy bude další dávka?“ odpověděl dealer. „Za 3 dny.“
            „Opět mám drogu, kdo chce?“ kasal se dealer. Přišli k němu jeho přátelé. Jeden moudrý, ale nepříliš chytrý, drak, který si dealera oblíbil potom, co mu zachránil krk, když jej rozzuřený dav chtěl po krádeži dvou psů a několika lahví pálenky oběsit v nedalekém švestkovém sadu. A nájemná vražedkyně, kamarádka z dětství, která mu bořila bábovky na pláži.
            „Kdo ti ji prodává?“ ptá se drak. „Nějaký čaroděj, který to prý míchá.“ odvětí dealer. „Nechceš na ní získat recept, docela bys tím vydělal?“ zajímá se vražedkyně. „No docela bych chtěl, ale nevím jak, ten čaroděj to dobrovolně neprodá.“ odpověděl. „Jsme tři na jednoho staříka, toho snad zneškodníme, ne?“ dodává vražedkyně. „Má však věž na skále nad městem, museli bychom tam vylézt, ale nemám tušení, jak se pak dostaneme dovnitř.“ zachmuřil se dealer. „To nech na mně, jsem na to expert.“ nenechá se odbít vražedkyně. „Dohodnuto“ těší se dealer.
            Další den už stojí pod skálou s čarodějovou věží. Po náročném výstupu na skalní ostroh, kdy do našich přátel pražilo neúprosné polední slunce, se dealer s vražedkyní schovají za kámen, aby nebyli z věže vidět. Drak si to však namíří přímo k věži, kde ve stínu klidně usne. Draka pak probudili po setmění. Vražedkyně začala vymýšlet plán dobývání věže. Jelikož měli draka a nebáli se jej použít, byl drak proti své vůli zapojen do plánu.
            Drak se změnil do své původní podoby, vzal do tlamy lano od vražedkyně a vznesl se. Pomalu stoupá ke střeše. A najednou se ozvala rána, to se do draka opřely zrádné boční větry a pokazily již tak velmi špatně začaté přistání na doškové střeše. Kupodivu se několik došků zřítilo k zemi, kde způsobily perné chvilky dealerovi a vražedkyni. Po doškách se k zemi sneslo lano. „Ale já neumím šplhat.“ozval se nesměle dealer. „Cože?“ „Slyšela jsi dobře, neumím lézt, bojím se výšek.“ Po krátkém přemýšlení však vražedkyně problém vyřešila: „Tak tu počkej, mi ti pak otevřeme.“ Vražedkyně pak vyleze nahoru a dostává se do budovy dírou po drakově přistání. Drak ji následuje, ale jaksi neodhadne své tělesné proporce a zasekne se. Mezitím se dole pod věží otevřou dveře a vykoukne čarodějův sluha. Dealer ho pohotově  přišpendlí kuší ke dveřím a nepozorovaně vnikne do budovy.
            Drak se nesmířil s tím,  že jej trámy nepustili na půdu, a rozhodl se to vyřešit po svém, zabral ještě více. Trámy však vedou 2:0. Poté se drakovi povedlo snížit nepříznivý stav na 2:1 a střecha se propadla. Drak však pod ní uvízl. Vražedkyně  mezitím dokončila prohlídku půdy a skončila před schodištěm dolů. Dveře pod schody se najedenou otevřely a v nich čaroděj v pyžamu. Vražedkyně ihned padá k zemi, ale čaroděj po ní vrhá ohnivou kouli. Drak ucítiv vůni ozonu se rychle mění do lidské podoby, avšak vlivem rozrušení se mu to trochu nepovede, zůstanou mu šupiny a jazyk v plné délce. Vražedkyně se odplazí od schodiště, ale čaroděj stoupá nahoru s další ohnivou koulí v ruce, prochází kolem vražedkyně a zkoumá půdu. Ta využije jeho nepozornosti a vrhá se dolů po schodech. Čaroděj si ji však všimne a pošle za ní  ohnivou kouli. Koule ji dožene u paty schodiště a vražedkyně na následky mírného osmahnutí umírá.
             Drak se již celý poslintal, když uslyšel kroky směřující k němu. Rychle na sebe začaroval iluzi doškové tašky, ale opět udělal někde chybu. Sice iluzi vykouzlil, ale znovu netrefil velikost. Čaroděj pro jistotu vyvolá kouzlo chladu a drak jako došková taška začne vydávat slabé šustění, to se mu klepu šupiny zimou. Čaroděj si to však splete s nočním vánkem a odchází. Drak se rychle vyhrabe zpod střechy.
            Dealer proběhne druhým patrem nahoru a jde k čarodějově laboratoři. Zde narazí na čaroděje. Jen co jej uvidí, střílí po něm z kuše, ale ani čaroděj nezaváhá a vrhá po něm ohnivou kouli. Drak mezitím proběhne okolo bojující dvojice a vydá se dolů. Tam spatří přišpendleného služebníka. Promění se opět v draka a vylítne na střechu. Tady se promění zase zpět a seběhne do laboratoře s úmyslem splatit službu dealerovi, na kterou si náhle vzpomene. Zde uvidí umírajícího dealera a už mrtvého čaroděje. Drak přiběhne k dealerovi. „Můžu ti nějak pomoct?“ ptá se ho. „Najdi mi tu drogu a dej mi ji.“zašeptá dealer. Drak se rozhlídne po laboratoři zaplněné samými lahvičkami a baňkami. „Jak že se jmenuje ta droga?“ ptá se dealera. „Ecnostin“ Drak se ještě jednou rozhlédne a začne náhodně prohlížet nápisy na baňkách, které mu však nic neříkají, jelikož neumí číst. Když se ozve stenání, drak rychle popadne nejbližší baňku a dá dealerovi přičuchnout. On se nadechne, naposledy vydechne a umře drakovi v náručí. Ten jen nechápavě pokrčí rameny.
            Nakonec drak vezme čarodějovo prostěradlo, které venku před věží rozloží na trávník. Na prostěradlo přitáhne všechny mrtvé, k tomu si přinese příjemně vonící baňky z čarodějovy laboratoře, a za rozbřesku, doprovázeném křikem racků, začne snídat.
            Ne vždy musí vyhrát ten nejsilnější, či nejmoudřejší. Občas stačí pouze pořádný kus štěstí.
 
            Mužík umlkl a opět se napil piva. Najednou se v křesle ztrácel. Zavřel oči a usnul. Snad potřeboval nabrat síly, snad, kdo ví.
 
 
 
Arogance